Rusko jako stát, který je přímým dědicem SSSR, má velmocenské postavení a stále bojuje za své postavení jak na úrovni regionální, tak i na mezinárodní.Z tohoto geopolitického hlediska lze zobecnit, že pozice Ruské federace v celém světě je stále důležitá a tento stát je považován za velkého hráče a schopného konkurenta. Na rozdíl od Ruska Kazachstán nemá takovou sílu, avšak je viditelný postupný rozvoj této země a dokonce lze uvažovat o růstu kazašského potenciálu, čehož se částečně obává i ruský stát. Ekonomický vztahy mezi zeměmi jsou velmi prohloubené a jsou velmi významnou prioritou ve vzájemné spolupráci. Ekonomika umožňuje oběma státům navzájem profitovat a spojuje všechny kazašské a ruské vazby dohromady. Na ekonomickou dimenzi vztahů lze napojit i surovinoenergetickou rovinu, která souvisí s ekonomickou, politickou i bezpečnostní dimenzí vztahů. Je nutné zde připomenout o mnohosměrnost politiky Kazašské republiky, která je bohatá na suroviny a je atraktivním na své přírodní zdroje, a o které mají zájem další velcí hráči. V tomto bodě vzájemných vztahů v současné době vznikají spory a problémy. Rusko stále považuje region Střední Asie za svou sféru vlivu, kde by si přálo působit sám bez přítomnosti konkurentů. Z toho důvodu se Rusko snaží vyvažovat vliv především
USA, Číny a v menší míře Evropské unie. Projekty nabízené dalšími velmocemi jsou často v rozporu se zájmy ruského státu, přičemž jde o to, aby Rusko bylo omezeno ve svém ovlivňování regionu jak Střední Asie, tak i konkrétně regionu Kaspického moře. Kazachstán je připraven spolupracovat s USA, Čínou a EU a budovat nové ropovody a plynovody a profitovat z toho co nejvíce, avšak nemůže zapomínat, že hlavní přístup do světových trhů v současnosti probíhá přes ruské území, které jak z politického, tak i z ekonomického důvodu nemůže obejít. Státy, které nemají dost velký surovinný potenciál, ale mají možnost investovat své peníze do velkých projektů, pronikají na nové trhy surovin velmi rychle. Rusko a Kazachstán jsou velkými zájemci o příliv investicí do svých projektů. Avšak nelze pominout záležitost, která svědčí o tom, že vměšování jiných investorů do politik nezávislých států může vést k pokažení vzájemných vztahů. Z toho vyplývá, že by oba státy měly najít kompromis, který by vyhovoval oběma stranám. Rusko nemůže stále omezovat Kazachstán a řídit jeho zahraniční politiku. Kazachstán musí stále zohledňovat každý zahraniční projekt tak, aby neohrozil vzájemné vztahy s Ruskou federací. Je pravda, že po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti Kazachstán vítal zahraniční investory na svém území. Finanční možnosti státu mu nedovolovaly samostatně vybudovat infrastrukturu a rozpracovávat své vlastní projekty, které potřebovaly velké vklady ze strany Západu. Co se týče Ruska, tato země si nikdy nepřála ztratit kontrolu nad regionem Střední Asie, protože tuto oblast považovala za svou sféru vlivu. Avšak v současné době Rusko není považováno za zemi, která disponuje svým bývalým potenciálem. Je nutné k tomu dodat, že snaha této země uchovat své postavení v mezinárodním společenství se ne vždy může uplatnit. Ruská federace by určitě nechtěla, aby Kazachstán zaujal významné postavení v regionu jak Střední Asie, tak i v oblasti Kaspického moře, resp. zaujal roli lídra v regionu. Vzhledem k současné situaci lze očekávat, že Rusko a Kazachstán budou hledat společné cesty, které je přivedou k nalezení lepších rozhodnutí a kompromisů v jednotlivých otázkách týkajících se surovino-energetické oblasti jejich vzájemných vztahů.Vzhledem k tomu, že hlavním současným tématem mezinárodního společenství je otázka bezpečnosti, vojensko-bezpečnostní dimenze vzájemných vztahů Ruské federace a Republiky Kazachstán je nejdůležitějším bodem v kooperační vazbě mezi těmito státy. Vojenský aspekt zaujímá prioritní místo ve vzájemných vztazích Ruské federace a Kazachstánu. Z pohledu Kazachstánu blahobyt obou států záleží na tom, jak budou uchovány existující vazby mezi národy a jak se upevní pozitivní potenciály ekonomické, vojenské, sociální, vědecko-technické i humanitární spolupráce, která by vytvořila intensivní mezistátní kooperaci. Rusko kazachstánské jednotky začaly společně působit v příhraničních oblastech v roce 1996, přičemž zejména letecká obrana hraničních oblastí zůstává dodnes prostorem úzké koordinace. Ruské ozbrojené síly rovněž asistují kazašským vojenským jednotkám při stráži 1 700 kilometrů dlouhé čínsko-kazašské hranice. Dále prostřednictvím společných operačních sil pomáhají kazašským vojenským útvarům při vytváření národní stráže na pobřeží Kaspického moře. Vzájemná vojenská podpora Kazachstánu a Ruska je základem jak minulých, tak i současných spoluprácí, které řešily a řeší společné otázky bezpečnosti. Bezpečnostní otázku je také nutné uvést z pozice multilaterální spolupráce. Za důležitou organizaci svého druhu lze považovat Šanghajskou organizaci pro spolupráci. Šanghajská organizace pro spolupráci je stále operující mezinárodní mezivládní organizací, o jejíž vnik se zasloužily následující státy – Republika Kazachstán, Čínská
lidová republika, Kyrgyzská republika, Ruská federace, Republika Tádžikistán a Republika Uzbekistán. Vzhledem k těsné vojenské kooperaci, která vyplývá jak z faktu dobrého sousedství, tak i z možnosti vzniku případného nepořádku v regionu, si oba státy zaručují vzájemnou pomoc v otázkách bezpečnosti.
Otázka bezpečnosti může být těsně překrývána i s problematikou ruských menšin, kterou se Rusko zavázalo chránit. Problematika ruských menšin dost významně ovlivňuje vzájemné vztahy Republiky Kazachstán a Ruské federace. Vzájemné vztahy obou států jsou propojeny jak minulými, sovětskými, tak i současnými vazbami. Vzhledem k moderním podmínkám dnešní doby je nutno na rusko-kazachstánské vztahy nahlížet jako na spolupráci, bez které se nemohou obejít oba státy. Vzájemná kooperace mezi Ruskem a Kazachstánem mohla být považována za takový příklad regionální spolupráce dvou států, který nehledě na některé problematické body ve vztazích týkajících se např. surovino-energetického sektoru, stále funguje a státy, resp.Rusko a Kazachstán, podporují rozvoj svých vzájemných vztahů s vědomím o nenahraditelností této kooperace.
